Mohou se mít lépe než my?

     Osobně neznám rodiče, kteří nechtějí, aby se jejich děti měly lépe než oni sami. Aby žily život, který sami chtějí, aby cítily, že má smysl. Věděly kdo skutečně jsou a cítily se pohodlně ve vztazích, kterých jsou součástí.... Zkrátka, aby se jim dařilo, aby žily rádi!Chceme mít se svými dětmi vztah plný vzájemné důvěry, podpory a úcty. Ve kterém respektujeme a jsme respektováni.

 Aneb systemický přístup ve výchově dětí ...

     Každý z nás rodičů, dělá pro své děti to nejtepší – to nejlepší co dovede. Vycházíme z toho, jak sami vnímáme člověka a jeho fungování, z toho v co jsme my sami uvěřili. Jaké jsme dostali od rodičů, kultury, vlastních životních zkušeností podněty a skrze něž ted nějak rozumíme životu. Koho všeho a co vechno si vlastně nosíme ve své hlavě? To co vám předkládám nepokládejte za absolutní pravdu, ani za něco co vám chci vnutit, jen jako filozofii, která odpovídá mému vidění světa. Berte tedy mé řádky, jako prostor k zamyšlení. Osloví-li vás některé myšlenky, využijte jich svým vlastním jedinečným způsobem.

     Vývoj a výchova dětí je proces, který charakterizují změny. Velmi intenzivní často až dramatické. Chceme-li své děti inspirovat a provokovat ke změnám, musíme jich být sami schopni. Nikdy není pozdě! Ať jsme si ze svého dosavadního života přinesli cokoliv, máme vše co potřebujeme k tomu, abychom vytvarovali své myšlenky, svůj pohled na svět, své chování. Můžeme na sobě pracovat sami, nebo využít možnosti, které nám nabízí účast na zážitkovém výcviku systenického přístupu ve výchově dětí.

Velmi často se ke svým dětem vztahujeme v duchu manipulací, které za manipulace snad ani nepovažujeme.  Unikají naší vědomé pozornosti. Ba! Přímo jsme v nich mistry! Nezřítka je schováváme za dobrými úmysly! Princip manipulace spočívá v tom, že druhému (dítěti) dáváme na vybranou dvě možnosti. První tu, co my chceme, a jako druhou nepříjemný pocit (nejčastěji pocit viny). Malý příklad: „Pěkně si ukliď hračky, přece maminku nezklameš.“ Nechte tuto větu na sebe působit. Zavřete oči a nechte ji prostoupit celým svým já. Jak se cítíte? Připomnělo vám to něco? Nějakou dávno zasunutou vzpomínku? A teď to zkusme znovu – systemickým způsobem : „Pěkně si ukliď hračky. Jak to můžeš udělat? Kdy? Jak ti mohu pomoct já, aby jsi dokázal hračky uklidit?(Dítě se naučí tímto způsobem říkat si o konkrétní pomoc. Například : „Otevři mi ten velký šuplík (protože já to zatím neumím...), prosím.“ Zkuste si znovu zavřít oči, ponořte se do tohoto nového konceptu komunikace …   A jak se cítíte teď? Jak to na vás působí? Bude se vám teď více chtít uklidit ty hračky? Snad nejkrutější manipulací, kterou mohou rodiče dětem dopřát je podmiňování toho co chtějí dosáhnout (výsledky ve škole, domácí práce, provozování nějakého sportu …) na svojí lásku. Což v praxi znamená : když děti dělají to, co chceme, více je milujeme, v případě opačném cítíme zklamání a emoční ochlazení. Děti jsou malé radary, které nás vnímají skutečně všemi smysly a na všech úrovních. Jak snadné je způsobit šrám na duši!

Je užitečné si uvědomit, že děti nejsou naše zmenšené kopie. Ačkoliv jsou s námi, nepatří nám. Můžeme jim dát svou lásku a podporu, ale ne své myšlenky, neboť oni mají své vlastní. K tomu, abychom mohli své děti podporovat a pomáhat jim, potřebujeme nejen se naučit řadu postupů, technik a metod, ale potřebujeme  něco víc! Něco uvnitř ve svém srdci! Potřebujeme důvěru v to, že každý člověk je kompetentní, že má schopnost nacházet svá vlastní řešení a to již v nejútlejším věku. Klíčem je, aby si věřil a nám rodičům důvěřoval, abychom mu dokázali vytvořit bezpečný prostor a dělat pro něho to, co skutečně chce, ne to co si my myslíme, že by měl chtít, jak tomu většinou bohužel bývá. Je úžasné vidět naše děti nacházet svou vlastní cestu, být u toho ….! Podporovat a zabezpečovat bezpečný rámec.

Dokážeme-li my sami změnit své myšlenky, postoje, vnímání světa tak, že si vytvoříme ke svému dítěti pomáhající vztah, čímž výrazně zvýšíme jeho kompetence, jako člověka, připravíme naši ratolest na život samý. Naše výchovné snažení je jen o tom, co bude potom.... Co bude, až náš potomek opustí naši náruč, postaví se na vlastní nohy. Jak bude jeho život úspěšný? Čímž myslím hodnocení světa optikou jeho samotného, to jak on to vnímá a prožívá. Je to jediným kritériem hodnocení, že to co jsme dělali, jsme dělali dobře! Bude-li náš potomek člověkem, který přemýlí o tom, co sám potřebuje, co od něho očekávají systémy ve kterých žije, systémy kterých je součástí (rodina, přátelé, firma …), jakých cílů chce dosáhnout a jak je to možné, co potřebuje k tomu aby je naplnil. Stává se stále samostatnějším! Rozvíjí své myšlení. Vše co se děje podléhá jeho vlastní revizi, reflektuje sám sebe, ostatní i to co se děje. Rozvíjí svou kompetentnost. Ví, co potřebuje a umí si o to říct. Jednoduše řečeno, je autorem scénáře svého života!

Jestli jste se pročetli až k tomuto řádku, děkuji vám za pozornost. Věřím, že vám bylo toto povídání nějak užitečné. Škoda, že se spolu nesetkáváme v rozhovoru. Nevím nic o tom, proč tento článek čtete. Jestli chcete najít odpovědi na své otázky, nebo naopak otázky k přemýšlení získat, nebo vás zaujal název, nebo vás k těmto řádkům přivedlá čirá zvědavost a zvídavost či potřeba třeba něco ve svém světě změnit... Kdybych mohla vědět něco o tom, jaká máte přání, potřeby, očekávání, myšlenky a nápady, tak by mi to pomohlo zvýšit pravděpodobnost, že vám mohu být více užitečná ...