Co se stalo, stalo se aneb moc a síla odpuštění.

  Všichni upřímně toužíme žít plný a hodnotný život. Jedním ze způsobů, jak toho docílit, je pochopení jednání lidí, kteří nás obklopují. Možná tak můžeme lépe chápat sami sebe. Jakmile porozumíme tomu, že se lidé chovají určitým způsobem, že ten má v oblibě to a jiný zase tohle, máme s nimi více soucitu a empatie.

     Můžeme poznávat své vlastní kořeny a ztratit potřebu ostatní posuzovat. Posuzování bývá často cestou k odsuzování. Rozděluje a rozbíjí vznikající nebo již vzniklé vazby. Postaví jednoho proti druhému. Soucit a empatie dává lidi dohromady a posiluje jejich vzájemný bezpečný prostor. Dává možnost k jasnější a srozumitelnější komunikaci, kde obě strany mohou odhalovat svoje skutečné myšlenky a pocity, kde oba pozorně naslouchají druhé straně. Zjednodušeně bychom mohli říci, že vedou skutečný dialog místo dvou vzájemně odtržených monologů.

     Zkoumejme své myšlení a chování, vstupujme do vlasního nitra a ostatním dopřávejme to samé. Naše nitro nás může spolehlivě vést cestou, která je pro nás užitečná, hledat místa, kde potřebujeme něco změnit. Podívat se na skutečnost jinak. Je důležité přistupovat k myšlení a chování druhých s otevřeným srdcem. Máme tendenci myslet si, že všichni mají svoje vnitřní hodnoty a principy nastaveny stejně jako my. A podle tohoto klíče posuzovat ostatní. Nic nemůže být vzdálenější pravdě! To, že to mám já nějak neznamená, že druhý to nemá jinak. Dokonce je to zákonité, protože nemůžeme najít dva stejní lidi. Každý z nás vychází se svých kořenů, prožil něco jiného a ze svých zkušeností vytvořil zcela rozdílné závěry. A z toho všeho ve svém dněšním jednání vychází. Není podstatou věci pochopit, jak to ten druhý má, ale přijmout, že to tak má, že má na to právo! Stejně jako my máme právo na své osobité vidění světa.

Můj manžel mi často říká, že žiju ve vlastním světě. Možná ani netuší jak velkou má pravdu! Jediný svět ve kterém můžeme žít je prčostě ten náš vlastní. Každý máme svůj! Je otiskem naší jedinečnosti a individuality. Je důležité chápat jednání lidí, jako výpověď o jejich vlastním světě, ale je to jen naše vlastní jednání a myšlení, které můžeme změnit. Když porozumíme důvodům, proč něco děláme, pomůže nám to být upřímní sami k sobě a vnese nám to do života soulad a spokojenost. Pochopíme, co je pro nás skutečné a na čem záleží. Naučíme se jednat a reagovat v souladu s naší skutečnou podstatou. Každé chování je motivováno pozitivním úmyslem, myšleno ze strany toho, kdo to či ono dělá. Výsledek jeho snažení mu má něco přinést. I když tento užitek může být značně skrytý a to ostatním i jemu samotnému.

     Při zkoumání našeho života můžeme zahlédnout tíhu včerejších zážitků, kterou si stále neseme sebou. Možná si neseme zklamání a nepřátelství, protože jsme se cítili podvedeni někým blízkým. Nebo si vláčíme svůj hněv a pocit nespravedlnosti, jelikož jsme přišli o něco nebo někoho, koho jsme měli rádi. Či nás tíží pocit křivdy, protože nás kritizoval někdo, na kom nám záleží.Budeme-li dál a často dobrovolně s sebou nosit negativní zážitky z minulosti, je to , jako bychom při chůzi nabrali do bot kamínky, které nás tlačí a vůbec jsme se nepokusili s tím cokoliv udělat! Můžeme zastavit a kamínky vysypat, nebo se můžeme rozhodnout, že si je necháme a nechat se jimi zraňovat a kazit si krásné dny života. Volba je na nás! Svůj hněv a zranění můžeme propustit! Stejně jako kamínky uvízlé v botě.

     Odpusťme sobě i druhým!