Očkovat či neočkovat?

Toť otázka! Otázka za kterou se skrývá celá řada aspektů, nejasností a mýtů... Důvodů pro pečlivé zvážení této otázky je mnoho. Máme pečlivě vybírat,které očkování ano a které ne? Nebo neočkovat vůbec?

Jedna z věcí na kterou není brán zřetel jsou vedlejší účinky očkování,které mohou být i fatální( je známo mnoho případů, kdy se po očkování rozvinula epilepsie, alergická onemocnění, skleróza multiplex, mongolizmus...). Také je dobré si uvědomit, že při očkování je sice posílena imunitní reakce proti určitým specifickým virům, avšak celková obranischopnost je snížena. To často zůstává bez povšimnutí. Následky se mohou projevit mnohem později. Dítě se může hůře učit nebo může mít problémy s chováním. Avšak nikdo to již nespojuje s očkováním. Domnívám se, že poškozením imunitního systému očkováni zhoršuje možnost uzdravení z mnoha dalších nemocí. Důkazem toho jsou i zkušenosti lidí, kteří se nechali očkovat proti chřipce, proti jistým specifickým virům byli sice chráněni, ale viry rychle mutují, proto většina očkovaných onemocní jiným chřipkovým onemocněním. Vzhledem k celkově snížené imunitní reakci mělo onemocnění často vážný průběh.

Nejsem úplným odpůrcem očkování, ale myslím, že by se mělo očkovat s rozumem a v opodstatněných případech. Jsem zásadně proti celoplošnému očkování, které mnohdy způsobí více škody než užitku. A často podléhá lobby farmaceutických firem. Jako jsme to viděli na příkladě prasečí chřipky.

S radostí zaznamenávám, že mnoho lékařů, které považuji za skutečné kapacity v oboru, sdílí můj názor. Tento týden jsem z úst jednoho pediatra slyšela, že by doporučil očkovat jen v případě, že dítě je imunitně nestabilní. V ostatních případech doporučuje specifickými prostředky podporovat imunitní systém. Očkování považuji za opodstatněné v případě některých nebezpečných nemocí. Například :podle mého názoru je nesmyslné očkování proti chřipce, je to případ, kdy oslabení celkové imunity, které způsobí je větším rizikem než jeho přínos. Zdravému člověku nebezpečí nehrozí!

Poznámka na závěr : Příklad mongolizmu je převzat z literatury - Wunderlich - Das mongoloide Kind, kde autor na základě různých výzkumů zpochybňuje genetickou etiologii tohoto onemocnění. Například popisuje narození dítěte s tímto postižením, jako následek očkování matky proti neštovicím. Říká :"Všeobecný názor, že mongolizmus je dědičná porucha, je nesprávný. Dědičně je podmíněno jen nepatrné procento případů. Za možné příčiny se považuje : ionizující záření, mutagenní chemikálie, viry, imunobiologické faktory ...