Ženy versus muži

Na začátku je láska jako trám - na konci často slzy a velký šrám na duši. Když jsme zamilovaní vše vidíme růžově, představujeme si nádherný život po boku milovaného partnera, myslíme si, že to je láska. Láska, kterou ani smrt nerozdělí. A ejkle ono je to úplně jinak.

Potom jen přemýšlíme, kdepak se nám to takhle zašmodrchalo. Naše společné soužití se stane bojem o moc a náš útulný byt bitevním polem. Každý si chceme prosadit tu svou jedinou pravdu a vůbec neposloucháme partnera. V horším případě partner mlčí. Boj sílí - hlava - nehlava – bez ohledu na civilisty-naše děti, často jsou právě ony našimi rukojmími a zajatci. Možná vyhrajeme občas nějakou tu bitvu, ale válku tu nemůže vyhrát nikdo. Jediné co vyhrají všichni jsou pěkně pocuchané nervy.

Vinu vidíme většinou přirozeně v nepříteli, inu tak to ve válce chodí. Ale právě tady je ten pes zakopaný, ona je většinou tak trochu na obou stranách.

To co vám tady nabídnu je můj pohled ne věc – můj osobní názor.

Myslím, že právě my ženy máme touhu rozhodovat, jak bude domácnost fungovat. Jak, kdy a co budeme jíst, kdy půjdeme spát a kdy budeme vstávat. Nastavujeme hygienické normy, které naše drahé polovičky zásadně odmítají a bytostně nenávidí. Trpělivě sbíráme manželovi věci po bytě, rozčilujeme se s prkýnkem na záchodě. Prověřujeme kdy, kam a hlavně s kým se náš drahý chodí. Řešíme zdary a nezdary našich dětí. Očekávaje lásku za naše snažení. A jinak lezeme manželovi na nervy. Budiž nám polehčující okolností, že to děláme v dobré víře, aby se z naší společné domácnosti nestala džungle.

On se zase vytrvale brání jakýmkoliv pracím v domácnosti. Tvrdí, že je to ryze ženská práce. V dnešní době,kdy ženy chodí do práce je to absolutně blbá výmluva. Obzvláště u těch, kteří za mužskou práci považují gaučing nebo serfování na internetu. Pravda, někteří naši drazí nám občas spraví tekoucí kohoutek nebo přidělají poličku. Buď již jim za to chvála!Tady je, ale nesmírně důležité právě to slovíčko občas, zatím co ženy denně zvládají domácnost i děti.Čímž zase oni lezou na nervy nám! A máme tu skóre 1:1.

Co takhle složit zbraně a o všechno se rozdělit o povinnosti, radosti i rozhodování. A především neomezujme svobodu  jeden druhému. Nikdo nám nemůže patřit, každý potřebuje volně dýchat. Žijme spolu-ne proti sobě.