Divy, které hledáme okolo nás, nosíme v sobě!

Strach je jednou z největších výzev, kterým v dnešním světě čelíme. Jako jednotlivci i jako společnost. Dokáže nám zabránit v projevení sebe sama, milovat sebe i druhé. Spolu s pochybami dokáže zakořenit a růst v naší mysli a násobit svou moc. Hravě převálcuje naši schopnost hledat a nacházet strategie pro řešení dočasných těžkostí. Zamkne nás do neviditelného vězení!

     Některé druhy strachu jsou nezbytné pro naši sebezáchovu. Jednoduše jsou užitečné. Instinktivní rozlišení ohrožení nás upozorní na možné nebezpečí. Například nebezpečí poranění a aktivuje nás k akci, která mu zabrání. Přiblížíme-li ruku k něčemu příliš horkému, instinktivně ucukneme, abychom zabránili popálení. To o čem tu budeme ovšem hovořit my, je strach iracionální. Který je nebezpečný a úplně nesmyslný!

     Bojíme se mnoha věcí. Často dopustíme, aby se úzkost při nepříjemné situaci zvrhla do paniky a strachu. Bojíme se selhání. Je to stejné, jako sjíždět divokou řeku a zahodit pádla. Vzpomeňte si na svá studentská léta, na situaci, kdy jste dovolili strachu a pochybám, aby značně zkreslily váš výkon. Možná jste se někdy cítili duševně a fyzicky vyčerpaní a začali vážně pochybovat o svých schopnostech obstát ve zkoušce. Cítili jste, že váš výkon bude mizerný. Většinou to přesně tak dopadlo! A to hned ze dvou důvodů. Jednak napětí vyvolané vašim rostoucím pocitem nejistoty vymazalo data, která jste si potřebovali pamatovat, ale hlavně strach vám doslova svázal ruce i mysl, nebyli jste schopni plně se věnovat přípravě.

     Člověk trpící strachem vycházi ze dvou mylných předpokladů. Prvním je, že věci jsou takové, jaké se zdají. A druhým mylným předpokladem je, že nemá dostatek zdrojů na to, aby situaci zvládnul. Často své zdroje hledá zejména okolo sebe (pokud je vůbec hledá) a zapomíná, že je nosí v sobě!

     Jak se dostat ke svým vnitřním zdrojům? Osvědčila se mi technika připustit si, co nejhoršího se mi může stát a udělat vše pro to, aby se tak nestalo. Když si připustíme tu nejhorší variantu a jsme ji připraveni přijmout, když nebude vyhnutí, uvolní to obrovské množství energie k hledání svých zdrojů a situaci hravě zvládneme. Prostě víme, že ať uděláme cokoliv, může to být jen a jen lepší! Jako zázrakem je naše mysl najednou soustředěná (doslova koncentrovaná) na konečný úspěch. Jsme natolik zaneprázdněni hledáním skutečného řešení, že nepřipustíme, aby nám pochyby či strach zamlžily naši vizi. Jsme celým svým já zaměřeni na řešení. Naše myšlenky jsou jako cestičky, které vedou vzhůru.